Říjen 2009

Jezevčík krátkosrstý

2. října 2009 v 13:45 Pejsci



Jezevčík

Jaký je?

Jezevčík je především svérázný, sebevědomý, chytrý a vynalézavý, zvláště pokud jde o jeho vlastní blaho. Je přizpůsobivý. Jezevčík nesnáší dril a tvrdý výcvik, ale jeho vlohy pro loveckou práci jsou tak výrazné, že jim stačí pouze dopřát rozvinutí. Miluje pohodlí, teplo a přítomnost lidí, a proto se jezevčík tak často uplatňuje i jako výborný společník osamělého člověka nebo člen rodiny. Často je prezentován jako filozof mezi psy. Je to především proto, že se u něj snoubí legrace s duchem, je mazaný a při vší lásce k člověku vede svůj vlastní život. Pokud má však jezevčík dojem, že je to třeba, musí-li to být, občas prosadí svou tvrdou hlavu.
Hodí se do každého bytu, vyžaduje malé množství potravy i péče. Jezevčík je ostražitý, ale není uštěkaný jako špic nebo malý knírač. Je ostrý, ale ne bezhlavě vzteklý jako teriér. Přizpůsobí se každému prostředí: zasněženým horám i tropům. Je doma na celém světě a všude má přátele. Jezevčík, který má charakter, je zdravý a má určitou nutnou míru výchovy, může být svou bezpodmínečnou oddaností, věrností, spolehlivou ostražitostí a nezištným nasazením v boji nenahraditelným přítelem. Svou láskyplnou příchylností a něžností poskytuje jezevčík člověku náhradu za těžká zklamání v životě. Může být nejlepším utěšitelem osamělých. I mezi jezevčíky se přirozeně může objevit jedinec se špatnými vlastnostmi. Mezi psy, stejně jako mezi jejich lidskými společníky se najdou inteligenti a hlupáci, korektní chlapíci i zloději, stateční a zbabělí, ostří a slabí, spolehliví a nejistí.






Vzhled


KRÁTKOSRSTÝ JEZEVČÍK
SRST: Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající, pevná a tvrdá, bez neosrstěných míst.
PRUT: Jemně, plně, ale ne příliš bohatě osrstěný. Poněkud delší pesíky na spodní straně prutu se nepovažují za vadu.
BARVA:
a) Jednobarevní: Červená, červenožlutá, žlutá, všechny odstíny s černou příměsí nebo bez ní. Přednost je třeba dát čisté barvě a červenou je třeba posuzovat jako hodnotnější než červenožlutou nebo žlutou. Patří sem i psi se silnou příměsí černé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Nos a drápy černé, červenohnědá je také přípustná, ale není žádoucí.
b) Dvoubarevní: Sytá černá nebo hnědá, obě s rezavohnědými nebo žlutými odznaky (pálením) nad očima, po stranách mordy a dolního pysku, na vnitřním okraji slechů, na prsou, na vnitřních a zadních stranách běhů, na tlapách, kolem řitního otvoru a odtud asi do třetiny až poloviny spodní strany ocasu. Nos a drápy u černých psů černé, u hnědých psů hnědé. Bílá není žádoucí, ale v ojedinělých malých skvrnách není vylučující vadou. Příliš silně rozšířené pálení je nežádoucí.
c) Skvrnití (tygrovaní, žíhaní): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá). Žádoucí jsou nepravidelné šedé ale také béžové skvrny (nežádoucí jsou velké plotny). Nemá převažovat ani tmavá ani světlá barva. Barva žíhaného jezevčíka je červená nebo žlutá s tmavším žíháním. Nos a drápy jako u jednobarevných a dvoubarevných.
DRSNOSRSTÝ JEZEVČÍK
SRST: S výjimkou mordy, obočí a slechů na celém těle podsadou prostoupený, dokonale stejnoměrně přiléhavý, hustý drátovitý krycí vlas. Na mordě je zřetelně utvářený vous. Obočí drsnosrstého jezevčíka je husté. Na sleších je osrstění kratší než na těle, téměř hladké. Prut dobře a rovnoměrně, těsně přiléhavě osrstěný.
BARVA: Převážně barva světlého až tmavého divočáka, případně barva suchého listí. Dále platí barvy jako u krátkosrstého, popsané pod body a) až c).





DLOUHOSRSTÝ JEZEVČÍK

SRST: Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhá k trupu, prodlužuje se pod krkem a na spodní straně těla, přesahuje slechy, na zadní straně běhů je zřetelně delší osrstění (praporce), své největší délky dosahuje na spodní straně prutu a tvoří tam úplnou vlajku.
BARVA: Jako u krátkosrstého, popsaná pod body a) až c)
Kohoutková výška je v rozsahu od 13 do 25 cm pro králičí i standartní typ.
Hmotnost: jezevčík králičí typ: 3 - 4 kg, jezevčík trpasličí typ: 4 - 7 kg, jezevčík standartní typ 7 - 9 kg

Jezevčík hladkosrstý

2. října 2009 v 13:40 Pejsci


Obrázek “http://www.friedrich.cz/images_dogs/jezevcik_trpaslici_hladkosrsty_2_big.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.


Jezevčík trpasličí hladkosrstý (Dachshund)


Jezevčík trpasličí hladkosrstý patří do skupiny plemen německých loveckých psů jamníků.

Původ
Podle typu srsti se jezevčíci dělí na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Hladkosrští jezevčíci se možná odštěpili ve 14. až 15. století od francouzských basetů a pinčů. Byli tedy pravděpodobně nejstaršími německými loveckými psy. Dlouhosrští jezevčíci, kteří vznikli křížením hladkosrstých jezevčíků se španěly, se objevili v 15. až 16. století. Drsnosrští jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem a posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Roku 1888 byl v Německu založen "Klub milovníků jezevčíků" a tehdy byl také přijat jejich první standard.

Popis
Jezevčík jsou chováni po celém světě. Jezevčíci jsou silní, svalnatí psi, se značně protáhlým tělem a krátkýma nohama. Bez ohledu na krátkost svých končetin jezevčík nepůsobí neobratným dojmem.

Váha
Do 4 kg.

Srst
Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhavá, pevná.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

Charakter
Jsou to chytří, živí psi, velice oddaní a věrní pánovi, výborní hlídači s pronikavým hlasem.

Péče
Mají rádi dlouhé procházky. Jejich konstituce jim neumožňuje skákat po vertikální ose. Tento pohyb by mohl vést k poškození páteře, zvláště má-li pes nadváhu.

Plemeno
FCI IV. - Jezevčíci.
S pracovní zkouškou.

Oficiální zkratka v ČR
J, JTK

Číslo standardu
148 / 09.05.2001 (Německo)

Jezevčík dlouhosrstý

2. října 2009 v 13:36 Pejsci



foto: Lucyna Wiejaczka


Jezevčík

7. července 2007 v 19:17 | Plemena psů
Originální název plemene : Dachshund Normalgrösse Langhaar

Země původu : Německo

Doba vzniku : 19. století

Původní využití : Lovecký pes, norování

Využití dnes : Společník, lovecký pes

Průměrná délka života : 14-17 let

Hmotnost : 5-9 kg
Historie
Jezevčíci byli zobrazováni již na stěnách chrámů ve starém Egyptě. Pocházejí z plemene nízkonohých brakýřů. První zmínky o těchto psech, kteří se používali k práci pod zemí, pocházejí z 5.-9. století n.l., v německé literatuře se název "jezevčík" objevuje v roce 1582. Tito psi byli šlechtěni tak, aby byli pomalejší, lovci je mohli sledovat, a aby snáze pronikali do nor lišek a jezevců. O dlouhosrsté variantě jezevčíka panuje domněnka, že se na jejím vzniku podílela některá plemena španělů. Vznikl tedy přimíšením krve těchto španělů do krve hladkosrstého jezevčíka. Dříve byli jezevčíci používáni pouze jako lovečtí psi, v dnešní době se rozšířili jako společenské plemeno, ale jsou stále využíváni i v myslivosti.